O Hogwarts Legacy toho bylo už napsáno mnoho. I my už jsme se jejímu představení dříve věnovali, takže pokud si chceš na toto téma přečíst i obecný řeči, mrkni třeba na tenhle článek. V tom dnešním totiž vynecháme ódy na grafické zpracování a nebudeme se ani zabývat příběhem hry. Namísto toho se zaměříme na postřehy z hraní jako takového:

Hogwarts Legacy: Svět Harry Pottera bez Harryho Pottera

Když se řekne Bradavice, tak si nejspíš už každý automaticky vybaví jméno mladého čaroděje podle knižní předlohy J. K. Rowlingové. A právě v tomhle směru je hra Hogwarts Legacy jedinečná. Tohle totiž není dobrodružství „kluka, co zůstal naživu“, nehraješ za Harryho ani jeho kámoše. Tohle je tvůj příběh a postava, kterou si na začátku hry vytvoříš, může být klidně tvou věrnou kopií. Jen to chce trochu trpělivosti při jejím vytváření a hlavně odhodlání a schopnost překonat vzrušení, které s sebou vždy nevyhnutelně nese nově rozehraná hra. Ono totiž co si budeme povídat, kdo se chce zdržovat vytvářením postavy a přicházet o minuty, během kterých se už může prohánět po rozlehlých bradavických pozemcích týhle jedinečný akční adventury.

Tady si ale dovolím trochu zbrzdit tvé nadšení, protože když to neudělám já, zbrzdí tě a nejspíš i trochu otráví hra samotná právě tak, jako se to stalo mě. Představa, že když se narychlo proklikáš tvorbou postavy, tak budeš hned vypuštěn do otevřeného světa plného kouzel, je totiž poněkud mylná. Hra tě pinkne do, podle mě, děsně otravného tutoriálu, který se sice tváří jako součást hlavní příběhové linie, ale za mě je to prostě pruda (Jako kdyby ses nebyl schopnej naučit skákat klasickým ověřeným způsobem „zmáčknu postupně všechna tlačítka a ono se uvidí“). Korunu celé téhle zdlouhavé škole ovládání sebe sama pak nasadí okamžik, kdy se musíš postavit prvním neživým nepřátelům. Než ti dojde, že tě z tohodle průseru „expelliarmus“ nezachrání, dostaneš párkrát na budku a možná pro tebe celý dobrodrůžo skončí ještě dřív, než vůbec začne. Joo a to je přesně ten okamžik, kdy nadšení ze hry vystřídá pocit zpruzení a frustrace. Najednou ti možnost trochu se zadrhnout nad detailní tvorbou postavy nepřijde jako zase až tak pitomej nápad, což?

Hogwarts Legacy: vytváření charakteru - Zdroj: deltiasgaming.com

Hogwarts Legacy: Studoval a byl hodný nejspíš až do smrti

Tohle je pro mě asi největší zklamání z celé hry. Na začátku si sice můžeš vybrat, za jakou kolej chceš hrát, ale nevypovídá to nic o tom, jaký čaroděj se z tebe vyklube a ani následné hraní příliš neumožňuje zvolit si „přesvědčení“, takže to jestli nakonec budeš „čaroděj dobroděj“ nebo zlosinus skrz naskrz prolezlý špatností, budeš určovat jen ty, doma na svém gauči. A to ještě navíc jen do určité míry. Později v průběhu hry si sice můžeš vybrat, jestli se chceš nebo nechceš naučit zeleně označená kouzla (kletby), ale to je ti ve výsledku stejně k prdu. Například smrtící kletba Avada Kedavra je ze všech kleteb asi jediná, kterou lze seslat na ostatní studenty a další NPC (neptej se, jak to vím :D). Na zbylé dvě kletby z nějakého důvodu prostě nikdo nereaguje a to i přesto, že takový Cruciatus by za jiných okolností rozhodně marný nebyl.

Ačkoliv hra se v naprosté většině chová vůči hráči velmi benevolentně a projde ti celá řada věcí, smrtící kletba se zjevně neodpouští ani v Bradavicích sto let před Harry Potterem. Za její použití na živé dobrotivé tvory budeš bručet v Azkabanu, což se dozvídáme z nejrůznějších videí na netu. Bohužel zmíněná videa mlčí o tom, jestli se dá nebo nedá z kouzelnické basy zdrhnout a mě se ještě kletbu Avada Kedavra nepodařilo mezi dalšími kouzly odemknout, takže tahle otázka zůstává alespoň v tuto chvíli neobjasněná.

Hogwarts Legacy: strážci Azkabanu - Zdroj: static1.srcdn.com

Hogwarts Legacy: Co se moc nepovedlo

Aby bylo jasno, Hogwarts Legacy miluju od prvního okamžiku, nicméně jak se říká, láska bývá slepá a některý věci člověk jednoduše vidí až po delší době vztahu. No, u Hogwards to zabralo několik dnů hraní a už vidím věci, který mi jednoduše vadí. Co mě vážně hodně, hodně prudí nejsou překvapivě věci důležité pro hru.

Neštvou mě hlavolamy ani portály, který mi tu a tam ztěžují jinak poklidný kouzelnický život, ale spíš kosmetický záležitosti jako například to, že získané bonusy se ti samy neaktivují. Prostě musíš jako to pako neustále povolovat/ aktivovat vše, u čeho si ti v nabídce objeví vykřičník.

Hogwarts Legacy: talenty - Zdroj: hungrygeeks.com.ph

Další otravná věc, která asi měla původně pomoc, ale někdy paradoxně dělá pravý opak, jsou autosavy. Představ si situaci, kdy staneš před nepřítelem, hra se uloží a ty v souboji dostaneš na trikot. Ok, není problém, však se pozice uložila, že jo. Jenže když dáš load, tak tě hra pošle přesně do chvíle, kdy už se na tebe chystá útok. S velkou pravděpodobností kasíruješ ještě dřív, než vůbec stihneš zmáčknout jakýkoliv tlačítko. No nenaštve tě to? A pak další věc, pokud jde o souboje. Hra se ti pokouší pomoc. Pořád, i když to tak nevypadá. Navádí tě k dalším questům, a tak podobně a nebo automaticky míří na cíl tvých kouzel. Jenže právě tohle je ten problém. Řekněme, že máš tři protivníky. Logicky chceš sejmout nejdřív jednoho a pak eliminovat nebezpečí v podobně dalších dvou. Noo, jenže hra přesouvá svou pozornost od jednoho k druhému a ty tak sesíláš kouzla na všechny namísto jednoho tebou zvoleného cíle a souboj se tak alespoň dle mého značně komplikuje.

Poslední věc, na kterou si chci u Hogwarts Legacy postěžovat, je let na koštěti. Jakože jasně, je to super, totálně to žeru a kdyby to šlo nedělám tam nic jiného. Jenže i tahle super kratochvíle má svý mouchy. Bohužel. Milovníky lítání by šlo pomyslně rozdělit na dvě skupiny, a to sice na průzkumníky a sebevražednou letku. Průzkumníci budou zcela určitě brblat nad tím, že můžou létat jen mimo oblasti větších vesnic, takže nad střechami Prasinek se třeba prostě neproletí. No a druhou skupinu zmíněných sebevražedných letců zcela určitě dožere fakt, že z koštěte nemůžeš spadnout. Nenabouráš, větve stromů tě nepočochní a od skal se budeš odrážet jak od nějakých mantinelů. Proooč?!

Hogwarts Legacy: létání na koštěti - Zdroj: images.ctfassets.net

Hogwarts Legacy: Hranice světa

Co se grafického zpracování Hogwarts Legacy týče, právem se o něm mluví v samých superlativech. Zejména na konzolích dostává tahle skvělá hra jiný rozměr, kor pokud sis jí rozšířil svou sbírku her na PlayStation 5. Svět, po kterém se budeš v Hogwarts Legacy prohánět je fascinující a uchvátí tě nejednou scenérií. Je rozlehlý a jeho hranice se podobně, jako jsme to okusili už v mnoha dalších akčních adventurách a RPG, postupně rozšiřuje. Zcela určitě tak přijde vhod možnost zkrátit si cestu pomocí „rozcestníků“. Tohle jsme mohli vidět třeba už ve hře Zaklínač 3: Divoký Hon. Prostě dojdeš k rozcestníku - v našem případě spíš k soše s barevným plamenem - a ta tě teleportuje k jiné podobné soše v jiné části mapy. Hop hop a letíš! 

Hogwarts Legacy: teleport pro rychlé cestování - Zdroj: gamertweak.com

Podobně jako v případě cestování po mapě našla Hogwarts Legacy v jiných hrách inspiraci i v pokud jde o ohraničení světa. V Hogwarts Legacy je ohraničení hratelného prostoru vyřešeno jakýmsi energickým štítem, kterým prostě nejde prostoupit. Fanoušci herní série Assassin's Creed jistě ví, o čem je řeč.

Hogwarts Legacy: Angličtina jako dosavadní nutnost

Dřív, než všechno shrnu v jedné větě: Hogwarts Legacy je super a nutně to potřebuješ! považuju za nutné zmínit, že bohužel tahle libůstka alespoň zatím nepatří ani mezi hry s českými titulky, natož pak mezi hry s českým dabingem. Pro novou generaci hráčů to asi nebude příliš tvrdý oříšek, ale toho, kdo anglicky nemluví, hra tu a tam asi potrápí. Nehledě na fakt, že díky nahodile odkliknutým možnostem v průběhu hry tím můžeš neúmyslně dovést hru do zcela jiného konce, než bys jinak chtěl.

Pokud ale opomeneme tuhle prkontinku, tak je to přesně tak, jak píšu – Hogwarts Legacy je naprosto jedinečná akční adventura, která by v tvé sbírce her rozhodně neměla chybět!